Zeměpis, přírodopis

    Izrael lze zhruba rozdělit na čtyři geografické celky, které se všechny táhnou od severu k jihu, občas přerušeny údolími, která odedávna slouží jako důležité dopravní spojky. Od západu k východu to jsou:

1.      pobřeží Středozemního moře - velice hustě osídlená oblast s výbornou infrastrukturou. Směrem do vnitrozemí pozvolna stoupá a písek ustupuje úrodné půdě. Jeho šířka je okolo čtyřiceti kilometrů. Nejvýraznějším bodem je hora Karmel u Haify, která se od pobřeží šplhá až do 546 metrů nad mořem (m n.m.).

2.      centrální vysočina, kterou od severu k jihu tvoří jižní výběžek Antilibanonu, Galilea, Samaří a Judská vrchovina. Galileu od Samaří odděluje velmi úrodný Jezreelský úval, Judská vrchovina na jihu klesá do Ber-Ševské pánve. Nejvyššími body jsou hora Hermon (2224 m n.m.) na nejsevernějším výběžku Golanských výšin, jižněji Meron (1208 m n.m.) v horní Galileji. Pomineme-li anektované Golany, je vlastně nejvyšším bodem Izraele. Přesto prohlašují mnozí náboženští Židé za nejvyšší bod tradičně Jeruzalém (Sión) nebo dokonce horu Sinaj v Egyptě. Hora Tabor je v porovnání s Meronem sice sotva poloviční - 588 m n.m., ale majestátně se vypíná uprostřed Jezreelské nížiny a kromě toho dala jméno jihočeskému Táboru.  Olivová hora u Jeruzaléma je nejvyšším bodem Judska (835 m n.m.).

3.      jordánské údolí je součástí tektonického příkopu známého jako levantská riftová zóna, táhnoucího se až k velkým africkým jezerům. Zároveň tvoří úrodný půlměsíc, který pokračuje přes Sýrii a Irák až k Perskému zálivu a byl kolébkou nejstarších ciilizací. Jeho výhodné přírodní podmínky umožňovaly přechod od pastevectví k zemědělství, tak jak to dokumentuje Jericho, nejstarší město na světě. Své jméno údolí dostalo podle řeky Jordán, která postupně protéká od severu k jihu Chulským údolím, Tiberiadským jezerem, Jordánským údolím a vlévá se do Mrtvého moře. Urazí přitom vzdušnou čarou okolo 200 kilometrů, četné meandry ji však o celou třetinu prodlužují. Hladina Mrtvého moře leží 400 metrů pod úrovní světového oceánu a je tedy nejnižším bodem na Zemi. Svůj náskok neustále zvyšuje - za posledních čtyřicet let jeho hladina klesla o více než deset metrů. Jižně od Mrtvého moře se údolí postupně zvedá podél izraelsko-jordánské hranice a opět klesá k Akabskému zálivu Rudého moře. Charakter krajiny vystihuje jeho hebrejský název "Arava" - suchá step.

4.      Arava na své západní straně přechází v převážně kamenitou poušť až polopoušť zvanou Negev, která má tvar převráceného trojúhelníku s vrcholem u Akabského zálivu. Nejvyšším bodem Negevu je Ramon (1035m n.m.), ležící u silnice z Micpe Ramon k egyptským hranicím.

 

Podnebí

             
   Převážně subtropické, pouze na severu mírné a na jihu a části Jordánského údolí tropické. Srážky jsou vydatné na severu a zanedbatelné na jihu (718 mm ročně pro Safed oproti 25 mm v Eilatu). Prší většinou od listopadu do dubna, jednotlivé regiony se charakterem počasí silně liší, což je dobré vzít v úvahu při turistických plánech. Na středomořském pobřeží je vysoká vlhkost a mírné zimy. Chladné zimy panují v hornatých oblastech (např. Jeruzalém); horká suchá léta a příjemná zimní období jsou typická pro údolí Jordánu; extrémní teplotní rozdíly mezi dnem a nocí jsou na poušti.

 

      Průměrné denní teploty ve stupních Celsia a počet deštivých dní ročně ve vybraných městech:

Vodopis

            Izrael bývá charakterizován jako zemi čtyř "Seas", což čeština, bohužel, redukuje na zemi tří moří - Středozemní, Mrtvé a Rudé - plus Tiberiadské jezero. Název Tiberiadské jezero je odvozen od města Tiberias na jeho západním břehu, říká se mu také Genezaretské, Galilejské nebo hebrejsky Kinneret. Protéká jím Jordán a je napájeno bystřinami z Golanských výšin. Tvoří přirozený rezervoár sladké vody, z kterého profituje celý stát. Severně od něj byla bažinatá oblast  Chulského jezera (je zakresleno ještě na mapách z poloviny století), kterou však židovští osadníci vysušili a zúrodnili. Kromě Jordánu jsou koryta ostatních řek krátká, v některých je voda pouze v deštivých měsících. Ústí buď na západ do Středozemního moře nebo na východ do Jordánu a Mrtvého moře. Mnohé z těchto říček byly svědky důležitých biblických událostí či bitev (Kíšón, Kidrón nebo východní přítoky Jordánu Arnón, Jarmúk a Jábók).

Více než polovina izraelského území (prakticky celý jih a část Jordánského údolí) má aridní klima, přesto je Izrael prakticky potravinově soběstačný díky rozsáhlému zavlažovacímu systému ("haškaja"), který byl dobudován v roce 1964 jako "Národní vodní systém". Odvádí vodu ze severu a zavlažuje jí suché oblasti ve vnitrozemí až po Beer-Ševu.

Starověcí Izraelci většinou moudře přenechávali námořní dopravu Féničanům, středozemní pobřeží totiž postrádá přirozené přístavy. Významný byl Dór, poté Akko, od přelomu letopočtu Caesarea. Dnes je největší Haifa, v padesátých letech byl vybudován nákladní "přístav budoucnosti" v Ašdodu. Významný je Eilat v Akabském zálivu Rudého moře, který byl jednou z příčin dvou  izraelsko-arabských konfliktů (1956 a 1967).

Vegetace je poměrně rozmanitá, převážně mediteránní a subtropická. Fauna od biblických dob silně prořídla, pryč jsou časy, kdy se tu proháněli sloni, lvi a medvědi. Čest Izraele zachraňují stěhovaví ptáci, plazi, některé šelmy a podmořský život. Původní druhy antilop a jiné endemity lze pozorovat v národních parcích.

        
    V zemi je přes 150 přírodních rezervací na ploše téměř 3.500 km². Často jsou přístupné, naučné stezky bývají značené tyčemi nebo barevnými pásy. Mnohé se snaží uchovat nebo obnovit faunu či flóru známou z Bible, např. program Neot Kedumim ("původní krásy") ve středu země nebo program Chaj bar ("živá divočina"), který se specializuje na suchomilnou floru a faunu (rezervace severně od Eilatu a na hoře Karmel). Kdo má raději mokro, měl by bezpodmínečně navštívit Chulskou rezervaci v horní Galileji, bohatou na ptactvo, porosty rákosu a papyru. Nedaleko odsud, v přírodní rezervaci Gamla na Golanských výšinách, hnízdí sto párů supů, orli i jiní draví ptáci, avšak úctu budící predátoři - vlci, šakali - běhají i po zemi.