Kultura, umění a památky:

 

Umění Etrusků:

 

       
      Etruskové sídlili na území Toskánska, Umbrie a Latia zřejmě od 8. století. 6. století př.Kr. se stalo vrcholným obdobím jejich moci. Umění Etrusků bylo ovlivněno řeckým i orientálním. Řeč je dodnes nerozluštěna (ačkoli psali latinkou).

         Nejvzácnějšími památkami na Etrusky jsou zbytky nekropolí - měst mrtvých, kde jsou hrobky s malbami zobrazujícími radostné fragmenty ze života pozemského (např.v Tarquinii, Casal Marittimu u Volterry, v Cerveteri u Říma ad.). Do dnešní doby se dochovaly také obrovské obranné zdi v Perugia a ve Volteře, velkolepé kanalizační zařízení „kloaky“ v Římě, zdobené brány v Perugii a další.

Archeologické památky můžete nalézt v muzejích ve Ferraře, ve Florencii, v Castiglioncellu, v Sieně, Arrezzu a Boloni nebo přímo v Museo Etrusco v Chiusi.

  

Řecké umění:

          Strarověcí Řekové sídlili v jižní Itálii a na Sicílii a zanechali zde mnoho uměleckých památek. Založili města jako Neapol, Tarent, Syrakusy, Krotón, Segesta, Agrigent, Naxos. Pobývala tu řada slavných řeckých osobností: Platón, Archimedes (v Krotónu sídlila pythagorejská škola), básník Theokritos, dramatik Aischylos. Dobytím Syrakus r.212 př.Kr. jejich éra kolonizace Itálie a Sicílie končí.

Nejvíce je v Itálii zastoupen styl dórský. Nalezneme ho na akropoli v selinuntu, v amfiteátru v Syrakusách, chrámu Demetřině v Segestě a mnoha dalších místech.

 

Římské období:

          Trvá po dvanáct století od založení Říma až k zániku říše západořímské. Mělo podstatný vliv na evropské umění, zejména architekturu a urbanistiku.

        Zpočátku bylo římské umění pod vlivem etruského, při výbojích v Řecku poznali Římané umění řecké. Římané vynikali hlavně v užitkových stavbách. Stavěli hradby, mosty, akvadukty, kanalizace, lázně apod. Na prvním místě stály prostory sloužící veřejnému životu: římská fóra, baziliky, triumfální oblouky a sloupy. Nejznámější je sloup Trajánův v Římě. Římské chrámy se stavěly podélného typu se vstupem na průčelní straně, ale dochovaly se i chrámy dvoustranné, zasvěcené dvěma božstvům (chrám Venuše a Romy v Římě). Stavěly se i centrální stavby s kupolovitou klenbou a se schodištěm (Panteon v Římě). Přínosem římské architektury je amfiteátr, dějiště zápasů a her (Koloseum v Římě, amfiteátr ve Veroně).

        Římské sochařství bylo také ovlivněno řeckým. Ze starší doby jsou to zejména pozůstatky náhrobků, z doby císařské sochy panovníků. Z jezdeckých soch se dochovala jedině bronzová socha Marca Aurelia v Římě. Představu o malířství můžeme získat z fresek v Pompejích. Vysokou úroveň měla i plastická keramika a kamenorytina. Dochovaly se prsteny, brože a medailóny, na výši bylo rovněž zpracování kovů i sklářství.

  

Byzantské umění:

        Byzantské památky pocházejí z doby, kdy vliv Byzance zasáhl na území Sicílie, části jižní Itálie (5.-11.stol.), ale také okolí Ravenny a Benátek. Byzantští umělci prosluli zejména v tvorbě mozaik.

Nejvíce byzantských památek najdeme v Ravenně, která byla do 9. stol. sídlem exarchy a byla bohatě vyzdobena v byzantském stylu.

        Památky: baziliky S.Apollinare in Classe a S.Apollinare Nuovo, mozaiky v Ravenně a Benátkách-Sv.Marku, na Sicílii na katedrále v Cefalú, v chrámu Mantorana v Palermu a jinde.

 

 Starokřesťanské umění:

         V období mezi 2.-5. stoletím se v Římě rozvinulo umění navazující na antické vzory. V architektuře jsou to baziliky s širokým podélným středním prostorem hlavní lodi a s loďmi bočními – podoba kříže. Mezi okny bývají malovány výjevy z Bible a portréty apoštolů, mučedníků a papežů. V původní podobě se nedochovala ale žádná z nich, z přestavěných jsou vynikající zejména kostely S. Clemente, Sta. Maria Maggiore a Sta. Pudenziana v Římě, z centrálních staveb s kupolí pak mauzoleum Sta. Constanza se zbytkem mozaik a další.

        Malby v katakombách zobrazují náboženské výjevy. Nejvýznamnější z nich jsou katakomby Callistovy, Praetextovy a Domitilliny (kde jsou vedle sebe scény z antického bájeslovíu a Madona s dítětetem). Starokřesťanské plastiky najdeme v Lateránském muzeu, v Benátkách u sv. Marka nebo v chrámu sv. Ambrože v Miláně.

  

Románské umění:

         Mezi 11.-13. stoletím se ustálil ve Francii styl románský, který pronikl do Itálie. V Lombardii se vyvíjí zvláštní styl, typický samostatně stojícími zvonicemi (camapanile), bohatě zdobenými portály, často se objevují zvířecí motivy. Ukázkou tohoto stylu je bazilika sv. Ambrože v Miláně, kostel sv. Zenona ve Veroně nebo kostel S. Michele v Pavii.

        Vyhledávané románské památky jsou zejména: dóm v Parmě, dóm v Modeně, kostel S. Miniato al Monte u Florencie, chrám s kupolí, baptiserium a šikmá věž v Pise, dóm v Lucce.

        V románském období se úžasně rozvinulo umění kamenické a kovolitecké (výzdoba kostela sv. Zenona, výzdoby katedrály ve Ferraře, Antelamiho škola působící v Parmě a v Borgo aj.)

        V malíštví dlouho převládal vliv byzantský, pozdní mozaiky nalezneme hlavně v kostelích S. Clemente a S. Maria in Trastevere         V Římě deskové malby v Sarzenem, v Subiacu fresky, v Sieně v Palazzo Pubblico je krásná madona, v Assisi v S. Maria degli Angioli jsou díla G. Pisana a v kostele sv. Františka tamtéž jsou legendy ze života tohoto světce.

 

Gotika a raná renesance:

         Od 12. století se šíří z Francie zásluhou cisteciáků. Italští stavitelé užívají gotické klenutí a lomený oblouk, oproti francouzské gotice je zde posun ke zjednodušení. K nejstarší gotice patří kláštery cisterciáků ve Fossanově a v Casamari v Monticianu, klášter františkánů v Assisi, dóm s. Gennaro v Neapoli ad.

Z pozdější gotiky, která se od starší liší zejména přehlednějšími vnitřními prostory, jsou nejznámější a nejlepší dóm v Orvietu s barevnou fasádou, dóm Sta. Maria del Fiore ve Florencii, chrám S. Francesco v Boloni, v Benátkách Sta. Maria dei Frari a S. Giovanni e Paolo, a také dóm milánský, který je nejpodobnější gotice francouzské. Ze světských staveb stojí za povšimnutí paláce ve Florencii (Davanzati, Bargello, Vecchio), Sieně (Comunale), Perugii a Piacenze, v Benátkách (Ca d‘Oro, Foscari, dóžecí palác) a jiné.

        V malířství jsou skvělí hlavně florentští malíři (Cimabue -madony, Giotto-fresky v Assisi, v Areně v Padově a Sta.Croce ve Florencii),

  

Literatura

 

        Počátek italského písemnictví se začíná ve 12.-13. století. Nejstarší památkou je milostná lyrika rytířská u dvora Fridricha II. v Palermu.

V univerzitní Boloni zakládá Guido Guinizelli dolce stil nuovo – mysticko-filozofický směr milostné poezie, v němž vynikli Cavalcanti a Dante Alighieri (1265-1321). V próze převládají překlady. Mimořádným dílem předčícím svou dobu je Danteho epos La divina comedia (Božská komedie)  a jeho Convivio – první vědecká próza v italštině. Za obnovitele studia antiky je pokládán básník Francesco Petrarca (1304-1374). Giovanni Boccacio, třetí velikán toskánského období. Je velkým tvůrcem vypravěčské prózy (povídky Decamerone). Sv. František z Assisi (1181-1226) píše spisy o morálce a náboženství. Marco Polo sepisuje na počátku 14. století velký cestopis Millione.

        V období renesančním se šíří lidové zpěvy Laudes a pěstují se balady s hudebním doprovodem. Vyšší kruhy se ještě dlouho budou zhlížet v latině, ale nadaní umělci, jako humanista Angelo Poliziano (drama Orfeo), geniální Leonardo da Vinci (Úvahy o malířství) i  poezii pěstující Michelangelo, často podporují italštinu. Renesanční poezie vrcholí eposy L.Ariosty a Torquata Tassa (Osvobozený Jerusalem). V tomto období slavný Niccolo Macchivelli píše Il principe (Vládce), Giorgio Vasari vydává životopisy a tvoří tu Giordano Bruno své dílo, zčásti psané italsky.

        Od konce 16. století v Itálii kvete věda: G. Galilei, fyzik Torricelli, filozof Campanella aj. V divadelním umění vynikl nad jiné Benátčan Carlo Goldoni (1707-1793).