Přírodopisné a zeměpisné poměry Baleárů

 
  
          Skupina ostrovů rozkládající se u východního pobřeží Španělska, je jednou z nejnavštěvovanějších evropských turistických oblastí.

          Baleáry leží ve Středozemním moři, 200 km jihovýchodně od Barcelony (Španělská pevnina). Patří ke Katalánsku nejen administrativně, ale i po jazykové stránce.

          Z geologického hlediska Baleárskými ostrovy pokračuje Pyrenejský poloostrov.  Nejvyšší hora souostroví  Puig Mayor dosahuje výšky 1445 metrů nad mořem.

          Střediskem souostroví je Palma de Mallorca na ostrově Malorca. Druhým výrazným ostrovem je Menorca. Menšími Baleárskými ostrovy jsou Ibiza a Formentera, jinak také zvané jako Pityusy. Cabrera.  

Pro své příjemné středomořské podnebí se všechny ostrovy staly turistickými středisky. Nejideálnější počasí pro turistický ruch je jarní období, září a prosinec. Nejvyrovnanějším podnebím se může pochlubit ostrov Ibiza. Letní teploty nepřesahují 30 stupňů Celsia a zimní neklesají pod bod mrazu.

Mallorca

          Největší Baleárský ostrov  je právem nazýván "Perlou středomoří". Krajina na tomto ostrově je velmi rozmanitá, západ charakterizují příkré skalnaté útesy, zatímco jih zdobí zelená kvetoucí příroda. Celý ostrov lemují dlouhé písečné pláže. Typickou stavbou mallorského vnitrozemí  jsou větrné mlýny, které dříve čerpaly vodu z cisteren. Na Mallorce vládne příjemné klima. V listopadu začínají vydatné deště a během těchto dnů ostrov trpí povodněmi. Sníh se objevuje pouze v horských oblastech.

 

Menorca

          Je druhý největší ostrov s rozlohou 702 km². Menorka je stejně vzdálena od Alžíru i Marseille. Leží uprostřed Středozemního moře.

          Její geologický vývoj se liší od ostatních Baleárských ostrovů, neboť vznikla již v období prvohor, kdy se začala usazovat hornina na mořském dně. Menorku lze rozdělit na dvě části z hlediska geologického, ale také geografického. Starší část ostrova je pojmenována domorodci jako Tramontana, což je název severního větru ovlivňující podnebí ostrova. Tuto oblast tvoří různé geologické útvary. Nejstarším je okolí Fornells, kde horniny dosahují stáří okolo 400 miliónů let, což je jednou tolik, co na Mallorce. Oblast Tramontana je hornatější a pláže jsou pokryté červenohnědým pískem. Příroda je zde divoká a nespoutaná, roste zde mnoho druhů chráněné vegetace a toto území patří k  nejchráněnějším oblastem v Evropě.

          Jih ostrova vznikl v období třetihor a je tvořen vápencovými útvary s obrovskými kaňony, kudy kdysi protékaly sladkovodní řeky. Migjorn, jak se jižní část ostrova nazývá, je tvořen převážně rovinnatým terénem s načervenalou půdou, vápencovými útesy a zálivy ukrývajícími romantické plážičky.

          Ve vnitrozemí se rozléhají pole, pastviny a malé vesničky, kam turistický ruch zatím nezasáhl. Nejvyšší vrchol ostrova se jmenuje Monte Toro, jež se tyčí 358 metrů nad mořem.    

   

          Nejčastější vegetací na Beleárských ostrovech jsou macchie a garigue, Pěstuje se zde vinná réva, zelenina a ovoce, na polích obilniny, v sadech mandloně a olivovníky. Pro Mallorcu je typickým stromem palma, v údolích se pěstují citroníky a pomerančovníky. V centru Mallorky je zvláštností pěstování rohovníku – svatojánského chleba.

          Mezi nejčastější představitele fauny patří velké množství ptactva, racků, kormoránů a nočních volavek. Jinak zvěře na ostrovech moc není. Za fosilního živočicha je pokládaná žába ferreret. V horách žijí chránění divocí kamzíci a divoké kozy.

   

Přehled průměrných teplot, sluneční záře a deštivých dnů na ostrovech:

měsíc:	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10	11	12
teplota vzduchu den	13	15	17	19	23	27	30	31	27	22	18	15
teplota vzduchu noc	6	7	9	11	13	18	21	22	19	15	11	8
teplota moře	14	13	14	16	19	22	24	25	23	21	17	15
sluneční svit hod.	5	7	7	8	10	11	11	11	9	7	6	5
deštivé dny	8	7	7	6	5	3	2	2	6	7	9	9