Historie Baleárských ostrovů
   
 

          Baleárské ostrovy byly v 6.století před naším letopočtem dobyty Kartaginci a 123 let před naším letopočtem byly ovládnuty Římany.

          Od 2. poloviny 4. století se staly samostatnou provinční správou. V roce 445 se staly Baleáry součástí říše Vandalů a skoro o sto let později, roku 537 připojeny k Byzantské říši.  Od roku 708 byly ostrovy obsazeny Araby, kteří je udrželi i přes invazi Franků 798 – 799 a Normanů 859 – 862. Během 12. století navázaly obchodní styky mezi Pisou, Marseille a Janovem a Afrikou. Nadvláda Aragonie trvala v průběhu let 1229 – 1235. Roku 1229 byla Mallorca dobyta Aragonem, o dva roky později se Menorca stala nezávislým emirátem. Ibiza byla dobyta roku 1235. Během let 1262 – 1344 se staly Baleárské ostrovy součástí království Mallorky.

          Od roku 1344 byly Baleárské ostrovy považovány za vedlejší země království aragonského. V období 1708 – 1802 je Menorca britskou državou. Během 2. světové války se Mallorca dostala do rukou fašistů a Menorky se naopak zmocnili republikáni.

          Po skončení 2. světové války zřídili Američané na Baleárských ostrovech námořní základnu USA.

  

Historie Mallorky

          První známky osídlení na Mallorce spadají do období před naším letopočtem. Původním obyvatelstvem byli tzv. honderos (vrhači kamenů), stavějící kamenná obydlí, nazývaná talayots.

          Nadvládu nad Mallorkou měli nejdříve Féničané, kteří se vyznačovali svým obchodním talentem. Později dobyli Mallorku Kartaginci, za jejichž nadvlády byl ostrov strategickou základnou proti Římanům.

          Roku 123 před naším letopočtem byla Mallorca ovládnuta Římany po bitvě u Kartága. Římané vytvořili na ostrově první infrastrukturu, dovezli sem olivy a vinnou révu, začali stavět na ostrově mosty, silnice a města s tržnicemi.

          Vandalové získali nadvládu po pádu říše Římské. V 6. století se Mallorka stala částí Byzantské říše. Arabové se zmocnili Mallorky roku 903 a zavedli zde arabské číslování, umění věd (medicína, astronomie) a začali využívat vodní hospodářství.

          Ostrov se začlenil mezi aragonské země až roku 1229 za vlády krále Petra I.  Po jeho smrti se stal královstvím až do 14 . století, kdy byl opět vrácen Aragonii.

          Roku 1469 se díky sňatku Isabely Kastilské s Ferdinandem Aragonským stala Mallorca součástí španělské monarchie. Statut autonomní oblasti získaly Baleáry roku 1983.

 

  

Historie Menorky

 
          Ostrov Menorca byl pojmenován římským konzulem Quintusem Ceci Metellusem, jež si jej podmanil zhruba 123 let před naším letopočtem. Ostrov pojmenoval ve srovnání se sousední Mallorkou  podle slova „menor“ = menší.

          Během romanizace byl udělen titul municipum dvěma oblastem Mahónu a Ciutadelle.

          Počátkem 5. století bylo židovské obyvatelstvo Menorky podrobeno násilné kristianizaci. Po připojení Baleárů k říší Východořímské zde vládli různí byzanští vládci a Baleáry tak byly chráněny před piráty a Maury.

          Po arabských nájezdech, probíhajících již od 8.století, se stala Menorca součástí  Cordóbského kalifátu.  Ciutadella se stala hlavním městem ostrova a byla přejmenována na Medina Minurka.  Roku 1232 dobyl Jaime I. Mallorku, odkud vyhnal Araby, a  později získal nadvládu i nad Menorkou.

V roce 1287 navštívil Menorku aragonsko-katalánský král Alfons III., aby po kapitulaci arabské pevnosti přeměnil arabský Alcázar, sídlo almojarifa na královský palác. O šest let později se Menorca stala součástí království Mallorského. Od roku 1343 patřily Baleárské ostrovy království aragonsko-katalánskému a na ostrovech se začalo rozvíjet zemědělství.

Ve století 16. pronikl na Menorku turecký pirát Rudovous se svými vojsky a místní vojáci byli poraženi. Obzvláště rok 1558 byl pro obyvatele Menorky krutý, neboť nájezd Turků, jejichž počet mnohonásobně převyšoval domorodé vojsko, znamenal pro ostrov obrovské ztráty na životech, loupeže, pálení a ničení obydlí.

          Od roku 1713, po skončení války o španělské dědictví, Španělsko postoupilo Menorku společně s Gibraltarem anglickému králi Filipovi V. Pro velké neshody církve katolické, sídlící v Ciutadelle, s církví anglikánskou, se roku 1722 stal Mahón hlavním městem ostrova Menorca.  Žilo zde více obchodníků a vojáků ochotných podrobit se novému náboženství a navíc byl Mahón ideálním místem pro anglickou flotilu. Roku 1802 byla konečně Menorca po dlouhých dohadech připojena ke království Španělskému na základě smlouvy z Amiensu.

          Po rozdělení Španělska na 17 autonomních oblastí, z nichž jednou byly i ostrovy Baleárské, stala se Palma de Mallorca hlavním městem.

          Roku 1993 byl ostrov Menorca vyhlášen UNESCO za světovou biosférickou rezervaci. 

  

 

Přehled historie Baleárských ostrovů  v datech: